Strážci Pečeti: 4. kapitola - Návrat z vítězného tažení

Hankova hospoda U Kvítku se nacházela na staré hranici vlivu dvou znepřátelených panství, jejichž vládci - Marion a Charles soupeřili o moc celá staletí; podle některých dokonce ještě za časů před počátkem světa. A přestože Revona prošla sjednocením za nejvyššího krále Owena, které utlumilo dlouhé období bojů, stejně si hraniční oblast udržela povahu místa, kde se úzkostlivě dodržovala neutralita a zákaz soubojů. U Kvítku to platilo bez výjimky. Hankovi hosté byli všech možných ras. Našli se mezi nimi kříženci vyloučení jak z komunity matčiny, tak otcovy, ti, co se nějakým způsobem společensky provinili, chráněnci skrytého panství Asylie, kde přebývala Nicol, Třetí ze Tří, ale i různí lidé na cestách, včetně Charlesových vojáků, Drakonců, obchodníků z camachiského černého trhu nebo právě takových jako Vallence, Dragan a Tiessa. Hospoda U Kvítku byla jediným místem, kde se všichni mohli v klidu najíst, aniž by se museli neustále ohlížet, kdo sedí u vedlejšího stolu.

Val tam chodila ráda a často. S Hankem byla zadobře. Jejímu léčitelskému umění vděčil za život své dcery a tuto pomoc jí zřejmě hodlal oplácet až do konce života. Proto Val našla U Kvítku vždycky volný stůl bez ohledu na to, jak bylo zrovna plno. Často tam zašla na jídlo, nocleh a sem tam - jako toho rána - si také půjčovala koně.

Mimo dobrého servisu a vyhlášeného piva mělo její přátelství s Hankem ještě jednu výhodu. Hostinský byl velmi bohatým zdrojem drbů, ze kterých se často po jistém upřesnění z dalších stran vyklubaly hodnotné informace. Val ho měla ráda a důvěřovala mu. Byl jedním z mála lidí v Revoně, kteří věděli, co ve skutečnosti dělala. Pro ostatní byla potulnou kočkou, která se často za zvláštních okolností objevovala na místech, kde se něco semlelo. Proto ji většinou spojovali s problémy až do té míry, že věřili, že je sama způsobuje. Neměla v Revoně dobrou pověst. Její povolání muselo zůstat utajené, a proto si udržovala jen úzký okruh skutečných přátel. Ani oni většinou neznali celou pravdu, přesto jí věřili a už dávno nepokládali otázky, na něž nemohla odpovědět. Dokud to takhle fungovalo, nijak ji nepálilo, co si o ní myslí zbytek světa. A často jí to naopak přišlo vhod.

Trojice dorazila na louku obklopenou ze všech stran hustým lesem dvě hodiny po setmění. Z velkých oken stavení stojícího uprostřed se linulo teplé světlo a hlučná hudba. Hrálo se na housle, flétnu, bubínky, zpívalo se a podle všeho i tancovalo. Vjeli do dvora a zastavili. Z hospody vyběhl jeden z Hankových synů, aby odvedl koně do stáje, a Vallence s Draganem a Tiessou vešli dovnitř.

Okamžitě na ně dýchlo teplo a vůně zeleninového vývaru. Hospoda byla téměř plná, ačkoliv sál, v němž se sedělo, byl obrovský. Jedenáct velkých dřevěných stolů lemovaných lavicemi stálo po obvodu celé místnosti - některé byly pro větší soukromí hostů odděleny metr a půl vysokými zídkami. Uprostřed místnosti se nacházelo obrovské ohniště, nad nímž se čas od času opékala drůbež, vepřové, výjimečně i ryby. Nalevo od ohniště stál dlouhý pult s pípou a za ním mohutný ryšavý muž se světle modrýma očima a lišáckým úsměvem.

Hned si jich všiml. Dočepoval pivo, postavil ho na tác a kývl na svou dceru, aby ho odnesla. Sám zamířil skrze tančící páry k poslednímu volnému stolu, který nechával pro Vallence rezervovaný, kdykoliv věděl, že dorazí. Val s Draganem a Tiessou se mezitím ke stolu usadili.

"Vallence, děvče moje!" zvolal Hank rozverně, když došel až k nim, a opřel se širokými dlaněmi o stůl. "Tak nejdřív - co vám nabídnu, vzácní hosti?"

"Pivo," usmál se Dragan, zatímco si svlékal kabát a věšel ho vedle sebe na zeď. Hank s vysoce spokojeným výrazem přikývl.

"Pivečko, samozřejmě."

"A něco k jídlu," dodala Val. "Je vcelku jedno co, hlavně když toho bude hodně."

"To je správná řeč, jídla není nikdy dost," přisvědčil významně Hank a naklonil se k ní o něco blíž. "Můžu vám nabídnout studené vepřové s chlebem. Obojí z rána a krásně křupavoučké. A s pivečkem hotová lahůdka!"

"Výborně, sem s tím," přikývla Vallence.

"Hned jsem zpátky, vážení!" zvolal Hank a zmizel v tančícím davu.

"Ani si nevzpomínám, kdy jsme si naposled byli někde sednout," nadhodil Dragan zamyšleně.

"Naposledy jsem tě viděla opilého předevčírem," připomněla mu Tiessa.

"Já myslel všichni dohromady," ušklíbl se Dragan. Otočil se na Vallence. "Co je vlastně v plánu dál? Říkej tomu klidně pracovní deformace, ale zdá se mi, že pravidelná dávka smrtelného nebezpečí do žíly je dobrá na krevní oběh. Podobně jako sex."

Val jeho narážku ignorovala.

"Pokud nám Thomas nenachystal nic jiného, asi si dáme chvíli pauzu. Stavím se v Asylii. Možná tam pár dní zůstanu," přemýšlela nahlas. "Co vy?"

Dragan pokrčil rameny, ale Tiessa odpověděla za něj.

"Dragan se bude chvíli věnovat alespoň jedné ze svých pěti přítelkyň."

"No a? Vadí ti to?" pousmál se Dragan vyzývavě. "Pokud máš dojem, že tě zanedbávám, drahá, můžeme se na něčem domluvit." Jeho tón byl jen lehce ironický, zvláště u slova drahá, a na závěr na Tiessu mrkl.

Ta na něj vrhla znechucený pohled a Dragan se od ní s pobaveným úšklebkem odvrátil.

"Já se asi stavím za matkou," řekla po chvíli pomalu. "Dlouho jsem se neukázala, tak ať ví, že jsem v pořádku."

Val přikývla a to už se u stolu objevil Hank s pivem, vepřovým, chlebem a třemi noži. Všechno položil na stůl a se slovy: "Teď mám trochu fofr, až budu mít chvilku, přisednu si a prohodíme pár slov," zase zmizel.

Vallence i její společníci se pustili do jídla, hned co si připili na úspěch mise. Hank nepřeháněl, vepřové bylo tak akorát propečené, křupavé a voňavé, chleba měkký a pivo skvělé jako vždycky.

Chvíli jedli mlčky. Pak se Dragan naklonil k Vallence.

"Val, co se vlastně stalo v tý pracovně?" zeptal se tiše.

"Najednou se tam objevil generál," pokrčila Vallence rameny. "Nevím odkud, prostě jsem se otočila a byl tam."

"Nemohl přijít chodbou, dával jsem pozor."

"Věřím ti. Asi tam musel být tajný vchod, o kterém jsme nevěděli."

Všichni se na okamžik odmlčeli, když si uvědomili, jaké měli štěstí. Val si představila, co by se stalo, kdyby generál do místnosti vešel dřív. Dragan i Tiessa by teď byli mrtví a ona na cestě do Icailu, kde by se zodpovídala Charlesovi. Otřásla se.

Charlesovi generálové naháněli hrůzu všem lidem v Revoně a i lesní kmeny před nimi měly velký respekt. Bylo to osm mužů trénovaných od dětství v drsných podmínkách Charlesovy vojenské akademie a částečně přímo samotným vůdcem vlkodlaků osobně. Vynikali v boji a ovládání transformačních postupů a většina z nich v také krutosti. Vallence měla dobrý vztah jenom se dvěma z nich.

"Zjevně jsme měli víc štěstí než rozumu. Tohle bys měla Wächterovi pěkně vytmavit," přerušil její úvahy Dragan.

"Už je to dávno, co v Pevnosti byl," hájila Thomase Vallence. "Prostě zapomněl... nebo o tom možná ani nevěděl," dodala. Neuměla si představit, že by Thomas něco zapomněl. Připadal jí jako chodící encyklopedie.

"Ale Dragan má pravdu, bylo to těsně. Kdyby ses nestihla proměnit..." Tiessa zavrtěla hlavou a Wells se zatvářil překvapeně, že s ním pro změnu souhlasila.

"Thomas mě s tím otravoval celé roky," mávla rukou Val. "Kdykoliv měl možnost mě odněkud shodit, udělal to, jen abych se naučila proměňovat bez přemýšlení."

"Wächter je prostě sadista, já to říkám celou dobu!" zvolal lehce pobaveně Dragan.

"Nebylo to tak hrozné. Nakonec když jsem ještě žila se svým kmenem, stávalo se něco podobného každou chvilku. Ani se nemůžeš divit - rádi spíme na stromech. A někdy to neuhlídáš."

Začali se smát - Vallence měla dojem, že na tom spadnout ve spánku z větve nic legračního není (když se to párkrát v minulosti stalo jí, přišlo jí to dokonce vyloženě ponižující), ale teď se sama smíchu neubránila. Jak hřejivý pocit plného žaludku rozpouštěl poslední stopy napětí, všechno jí najednou přišlo veselejší.

"Každopádně jsme to nakonec zvládli díky tvojí ráně," dodala směrem k Tiesse.

"To je fakt. Byla to zatraceně dobrá trefa," přikývl vážně Dragan.

Tiessa se lehce pousmála, ale neřekla nic.

"Na to bychom si měli připít," rozhodl Dragan a zvedl svoji pintu do vzduchu. "Na Tiessu, která mě dohání k šílenství, ale díky bohu, že ji máme."

Val s Tiessou se zasmály a všichni si společně přiťukli.

"Poslyš, to jsem ještě chtěl," vzpomněl si Dragan po chvilce, "mí agenti mi neustále hlásí napadání dalších vesnic a malých měst. I těch, které jsou dál od lesa. Lidé už na některých místech po setmění vůbec nevycházejí ven." Když domluvil, vyprázdnil svojí pintu a netrpělivě se rozhlédl po Hankovi.

"Problém je, že si všichni myslí, že jsou za tím lesní kmeny, hlavně vlkodlaci," zavrtěla nesouhlasně hlavou Vallence. Tiessa se zamračila.

"A nejsou?"

"Mluvila jsem s jedním náčelníkem. Myslí si, že Charles tajně uzavřel dohodu s některými kmeny, aby vesnice napadaly. Spousta náčelníků s tím nesouhlasí."

"Není divu," přikývl Dragan, "lovci pak vyrážejí v houfech do lesů vybíjet smečky. Jejich kožešiny potom prodávají na černém trhu v Camachinu," dodal a koutkem oka zkontroloval okolní stoly, jestli náhodou nějací lovci nesedí opodál. Potom pokračoval: "Slyšel jsem, že se to rozšiřuje čím dál víc. A nevím, jestli je to pravda, ale prý už i v Calethonu se dají tyhle kožešiny normálně koupit. A na správce se tlačí, aby jejich prodej zlegalizovali. Umíte si to představit?"

"Je to čím dál tím horší. Proč to Charles takhle přiostřuje?" zamračila se Tiessa.

"Protože potom pošle nějakého vyslance - nejspíš Lovella - aby nabídl nižším pánům ochranu," řekla Vallence pomalu. "Podlomí tak autoritu těch králů, co nejsou na jeho straně. Nikdo z nich nemůže ochránit celé svoje území před tímhle druhem útoků."

"Ale proč by to dělal?" nechápala Tiessa. "Měl přece listiny. Nic víc by pro zvolení Sorena nepotřeboval."

"Charles nikdy nesází všechno na jedinou kartu."

"A dobře dělá," pousmál se temně Dragan a kývl směrem k nenápadně vypadajícímu balíčku ležícímu na lavici vedle Tiessy.

V tu chvíli přišel Hank s dalšími pintami a povídavou náladou. Krátce se zdržel, zatímco se o hospodu starala jeho dcera a další dva synové. Potom šli tancovat. Vallence a Tiessa se střídaly v hlídání listin, protože Dragan měl takovou spotřebu piva, že si po chvíli nepamatoval, který stůl je jejich, a jednou se dokonce omylem přidal ke čtveřici mladých žen sedících na úplně opačném konci místnosti.

* * *

O mnoho později se všichni tři objevili ve ztemnělé předsíni bytu Thomase Wächtera. Jediné světlo vycházelo skrze nepatrně pootevřené dveře do knihovny. Brána se zhmotnila uprostřed místnosti vteřinu před jejich příchodem a sotva ji za sebou zavřeli, opět zmizela.

Draganův a Vallencin vzhled se změnil. Val už neměla dlouhé hnědé vlasy, ale téměř černé a ostříhané na krátko. Její oči získaly šedou barvu a zorničky normální tvar. Stejně tak místo oblečení, jaké nosí lesní kmeny, měla džíny, tričko a černou koženou bundu. Dragan vyměnil jenom oblečení. Teď na sobě měl značkové kalhoty, bílou košili a šedý kabát. Býval by vypadal velice stylově, nebýt stavu, v němž se nacházel a který by se spíš než alkohol v krvi dal charakterizovat jako krev v alkoholu.

Vallence si přehodila listiny do druhé ruky, sundala si z ramene vak, hodila ho na zem ke stěně a postrčila Dragana směrem k chodbě. Z druhé strany ho podepírala Tiessa s očima již téměř permanentně obrácenýma ke stropu. Udělali několik tichých kroků, když Dragan z plna hrdla spustil:

"Já chodím spát až k ránu, když moje milá vstává, a každýmu dám ránu, kdo jí na mě na-dá-vááá..."

Vallence s Tiessou obě udělaly: "Šššš!" A Val ukázala na dveře do knihovny. Přestože byly tři hodiny v noci, Thomas očividně ještě pracoval a samozřejmě na ně čekal. Val přemýšlela, jak odklidit Dragana do bezpečí, než ho Thomas uvidí, a jak vysvětlit, proč se vracejí tak pozdě.

Vtom se ale dveře do knihovny otevřely a v nich stanul Thomas Wächter s hrnkem kávy v ruce a kamenným výrazem ve tváři. Mlčky na ně kývl, aby šli do kuchyně.

Val v duchu zaklela. Popadla Dragana a odtáhla ho do kuchyně, kde ho důrazně usadila na židli. Tiessa rozsvítila světlo. Dragan se akorát začínal nadechovat, že zopakuje popěvek, který mu ze zábavy U Kvítku utkvěl v paměti, když Val zasyčela: "Ticho!"

"Beru zpátky, co jsem předtím řekla. Příště se radši opij do němoty," utrousila Tiessa a unaveně se svezla na židli naproti Draganovi, který vrhl na Vallence ublížený pohled.

"Ty už mě taky nemáš ráda."

"Budu tě mít mnohem radši, až se z toho vyspíš."

Wächter mezitím přešel ke kuchyňské lince a lehce se o ni opřel. Byl vysoký a na první pohled působil jako klasický intelektuál. Ze záhadných důvodů nosil i doma denně košili. Kdo se na něj ale podíval pozorněji, objevil pod tím uhlazeným povrchem tělo léta trénované k boji a cosi jako přísně kontrolovanou hrubost. Černé krátké vlasy měl hustě prorostlé šedinami, ale podle obličeje by mu nikdo nehádal přes pětačtyřicet. Tvrdý, pronikavý pohled a úzké rty dodávaly jeho rysům nekompromisní výraz. A jeho silná, vůdcovská aura vzbuzovala respekt i u těch, kteří s autoritami nebyli jinak zadobře. Vallence byla zářným příkladem této kategorie.

Počkal, než se usadili a Val položila listiny na stůl. Pak přejel všechny přítomné chladným pohledem. Postavil hrnek do dřezu a znovu se na ně otočil s rukama založenýma na prsou. Val dobře věděla, že pod tou neutrálně vyhlížející maskou to vře. Otevřela pusu, aby vysvětlila, proč se vracejí tak pozdě a v tomhle stavu, ale Thomas ji předběhl.

"Co má tohle sakra znamenat?" zeptal se ledově.

Dragan se chystal odpovědět, ale když si všiml Vallencina varovného pohledu, zase zavřel pusu. Tiessa Wächtera klidně pozorovala, aby mu dala najevo, že ona nic neprovedla a za všechno může Dragan.

"Jeli jsme Hankovi vrátit koně," vysvětlovala Vallence, "a pak jsme zůstali na večeři."

"Vrácení koní a večeři beru, ale snad jste se ještě nemuseli zlít jako prasata." Thomas prošpikoval pohledem Dragana, který se lehce pohupoval do rytmu písničky Já chodím spát až k ránu.

"No dovol," ohradila se Vallence a sama došla k lince, aby připravila Draganovi pořádnou dávku vitamínu C. Byl to osvědčený odbourávač alkoholu, i když ne tak účinný, aby u Dragana vyvolal při jeho momentálním stavu nějakou patrnější změnu. "Copak jsem zlitá jako prase? Nebo Tiessa?"

"My se vrátili z vítězného tažení!" zahlaholil Dragan vesele.

"Spíš z tahu," poznamenal Thomas s pohrdavým úšklebkem. Došel ke stolu, aby vytáhl listiny z koženého obalu.

"Thomas nás teď všechny bude určitě chtít zabít ve spánku," podotkl Dragan hlasitým šeptem a významně pokýval hlavou. Nikdo mu nevěnoval pozornost, až na Thomase, který suše poznamenal: "Zvážím to."

"Jsou všechny, můžeš si je přepočítat," podotkla lehce sarkasticky Vallence. Štvalo ji, že její vedoucí jaksi opomenul zohlednit fakt, že uspěli. Postavila před Dragana vodu s citrónem.

"Tohle vypij. Celé!"

Dragan neprotestoval. Jako malé dítě sklenici vzal a nepřestal pít, dokud nebyla prázdná.

"Marná snaha," zamumlal Wächter vrhaje na Dragana letmý pohled. "Tiesso, postarej se o něj, ať nedělá kravál. Val, do knihovny."

Vallence vrhla na Tiessu výmluvný pohled a následovala Thomase z kuchyně do velké místnosti bez oken, osvětlené jen lampami na stěnách. Lustr byl zhasnutý, ale na stojanu přesto ležela rozevřená mohutná kniha. Wächter pohodil listiny na velký oválný stůl stojící uprostřed knihovny a přelétl očima hned tu, co ležela navrchu.

Vallence se posadila na okraj stolu a promnula si rukou oči. Únava, kterou několik posledních hodin vytlačovala ze svého vědomí, se začala s neodbytnou naléhavostí hlásit o pozornost. Na tuto misi se připravovali několik týdnů. Den co den trénovali, učili se nazpaměť transformační formule a mapu Pevnosti a procházeli různé scénáře. Teď měli konečně dokumenty v držení. Nebylo pravděpodobné, že by se Charles pokoušel je získat znovu - podruhé by mu to neprošlo - takže si mohli konečně oddychnout.

"Dobrá práce. Ale zbytek tvého chování mě dost překvapuje," prohlásil Wächter, když od listin zvedl oči. "Sama dobře víš, jak nebezpečné bylo to, co jsi udělala. Vzít tak důležité dokumenty do hospody. K čemu? Nezabralo by ti to víc než pár minut, přinést je sem. Pak ses mohla klidně vrátit a pít až do rána."

Vallence byla příliš unavená na to, aby se s Wächterem hádala, natož aby přemýšlela, jestli nemá náhodou pravdu. Takže jen nevzrušeně odpověděla:

"Chtěli jsme jít na chvilku. Protáhlo se to. Ale listiny jsme přinesli, tak to nech být. Zprávu ti napíšu zítra. A jestli je to všechno, půjdu spát, když dovolíš."

Seskočila ze stolu a rozešla se zpátky ke dveřím. Snažila se ignorovat husí kůži, která jí naskočila na krku. Takhle by s Thomasem mluvit neměla.

Wächter ji chytil za paži.

"Val, chápu, že ti dělá dobře kazit Charlesovi plány. Ale zůstaň nohama na zemi. Uspěli jsme díky dlouhé a dobré přípravě. Nezačni mít pocit, že můžeš všechno. Na to lidé obvykle doplácejí životem."

K Vallencině překvapení zněl více starostlivě než naštvaně.

"To se může stát. Ale dneska ne. Takže dobrou noc," odpověděla stroze a nato z knihovny rychle odešla ve strachu, že by ji popadla nutkavá potřeba se omluvit za své nepatřičné chování. Navíc ještě potřebovala poslat rychlou zprávu Lukyanovi, aby věděl, že listina s jeho příslibem je v bezpečí a bude zničena.