O redakčních úpravách Světel nad močálem

15.11.2020

Když mi z nakladatelství Fragment potvrdili, že Světla nad močálem jsou ve své finální podobě, na jednu stranu jsem se radovala a na druhou mi to bylo líto. Radovala jsem se, protože se mi tím uvolní ruce pro práci na dalších příbězích. A líto mi to bylo, protože mi Lena a svět bludiček chybí už teď. Pro ty, které to zajímá, jsem sepsala, jak proces úprav probíhal - protože ať už dostanete rukopis do nakladatelství přes soutěž nebo standardní cestou, je dobré radši počítat s tím, že po vás nějaké úpravy chtít budou. V mém případě to tedy vypadalo následovně...


Na začátek bych ráda zdůraznila, že ačkoliv jsem se k úpravám snažila přistupovat s pokorou, věděla jsem, ze kterých věcí slevit nemůžu, protože kdybych to udělala, ztratilo by se mi z poselství příběhu cosi esenciálního. S ohledem na to, jak dlouho píšu, nejsem přímo začínající autor, ale do této doby jsem s nakladatelstvími spolupracovala pouze v rámci redakcí povídek ze soutěží. Knihy ze série Správců světů jsem si opravovala sama, takže tohle měla být první spolupráce velkého rozsahu. Nevěděla jsem, co čekat, ani jak by to probíhalo v případě, že bychom se neshodli. Proto jsem z redakčních úprav Světel měla docela obavy. Mimochodem když jsem Světla začínala psát, chtěla jsem k nim právě kvůli budoucím úpravám podle představ nakladatelství přistupovat jinak. Chtěla jsem je brát jako text psaný na zakázku a udržovat si od nich odstup. To mi ovšem vydrželo prvních pár stránek. Jakmile jsem se dokázala sžít s hlavní hrdinkou, celý příběh mi přirostl k srdci a žádný odstup se nekonal.Ještě před slavnostním vyhlášením vítězů v květnu mě kontaktoval redaktor nakladatelství Fragment, Vojtěch Záleský, aby se mi představil a informoval mě, že společně budeme rukopis upravovat. Hned mě ujistil, že to je naprosto standartní postup, a nastínil svoji představu, kudy by se změny měly ubírat. Bohužel jsem zjistila, že jeho představa se výrazně liší od té mojí. Nejdřív jsme se pokusili vše vyjasnit přes e-mail, ale poměrně brzy vyšlo najevo, že to nebude tak jednoduché. Proto jsme se domluvili na osobní schůzce, na které jsem si jednak měla převzít cenu za výhru, ale především jsme si měli ujasnit, jak tedy úpravy uchopit. Během schůzky jsme probrali příběh ze všech možných úhlů a spoustu věcí si vysvětlili. Ačkoliv byla debata místy náročná, proběhla ve velmi profesionálním a partnerském duchu. V jejím závěru jsme se shodli na změnách, které vyhovovaly oběma stranám. Můžu dokonce říct, že se nejednalo ani tak o kompromis, jako o nalezení optimální varianty. Ze schůzky jsem odcházela s velmi dobrým pocitem a ten mi vydržel v podstatě po celou dobu spolupráce.

Největší úpravy se týkaly struktury příběhu. Protože jsem zvyklá pracovat s větším rozsahem, věnovala jsem v původní verzi rukopisu více prostoru představení světa, do kterého se Lena po své smrti dostala, a v závěru jsem naopak musela děj osekávat, abych se vešla do stanovených 250 normostran. Na doladění předtím nebyl čas, protože se blížil termín odevzdání. Domluvili jsme se proto, že úvodní část zkrátím, díky čemuž mi vznikne větší prostor pro závěrečný konflikt. To mi vyhovovalo. Měla jsem v zásobě spoustu materiálu, který jsem předtím použít nemohla. Horší bylo, že jsem tím pádem musela vyhodit několik scén, které se mi líbily, ale ve výsledku byly postradatelné, a tak musely uvolnit prostor jiným. Také jedna z vedlejších postav dostala o něco méně prostoru a její příběh se musel zjednodušit. Ve výsledku to ale naopak prospělo Lenině příběhu, který se mohl posunut dál a stal se kompaktnějším.

Úpravy probíhaly v několika kolech, kdy jsem já vždycky text změnila, odeslala redaktorovi, a čekala na jeho poznámky. Nakonec jsme nechali text odležet a pročetli ještě jednou vcelku. Tímto stylem zabraly úpravy pár měsíců, vlastně delší dobu než samotné napsání draftu, což ale není nic neobvyklého. S výslednou verzí jsem spokojená, není v ní nic, co bych tam mít nechtěla, a současně v ní zůstalo všechno, co mi od začátku přišlo důležité. Spolupráce s redaktorem mě donutila částečně vystoupit z intuitivní práce s příběhem a podívat se přísněji na jeho strukturu. Také se mi odkryly věci, které potřebovaly více zdůraznit nebo objasnit. Věřím, že přesně takhle by to mělo fungovat.

I když některé změny byly náročné, jsem se spoluprací s nakladatelstvím Fragment velmi spokojená. Jako lektorka vzdělávání dospělých jsem strávila mnoho let motivováním lidí, kteří s něčím začínají, takže práce s nováčky je mi důvěrně známá. Najednou jsem se sama ocitla v pozici nováčka, který je podporovaný a ujišťovaný, že odvádí dobrou práci. Tohohle přístupu si velmi vážím a věřím, že ho nejen začínající autoři potřebuji.

Co bude dál?

Čekám na finální verzi obálky. I když nakladatelství má samozřejmě poslední slovo, požádali mě o sepsání mé představy a s tou ilustrátor pracuje. Zatím se to vyvíjí velmi slibně a věřím, že konečná verze bude prostě magická :-)