Proč by čeští autoři měli nemilosrdně likvidovat svoji konkurenci

Každý český autor, tedy aspoň pokud chce v tom našem malém rybníčku uspět, by měl ve velkém potírat konkurenci – třeba pomluvami, házením špatného hodnocení a výsměšných recenzí na knižních databázích a jakýmikoliv jinými prostředky, které ho napadnou. Rivalita je ostatně přirozená a přežijí jen ti nejsilnější!

Dobře a tady už moje fantazie končí, takže se radši vrátím do vlastní hlavy, přestanu se snažit rozklíčovat myšlenkové pochody jiných a začnu ještě jednou. A jo, otevřeně přiznávám, že ten nadpis je tak trochu clickbait :-)

Čas od času narazím na zmínky o rivalitě mezi autory (ne ve smyslu zdravého soutěžení, ale rivalitě, která se projevuje nepřejícností, případně snahou poškozovat domnělou konkurenci) a vždycky mi to vrtá hlavou. Občas k tomu někde něco poznamenám, ale zatím jsem to nějak komplexně nerozváděla. A jelikož jsem na to narazila v jedné diskusi i dnes, a navíc hledám záminky k prokrastinaci, protože mě čeká psaní kratšího textu, který ještě pořád úplně nedozrál, rozhodla jsem se dát dohromady krátkou úvahu o tom, proč považuju rivalitu mezi českými autory za nesmyslné plýtvání energií, kterého se nechci účastnit.

O co se vlastně máme prát?

Rivalita neboli soupeření z logiky věci vyžaduje, aby si dotyční konkurovali. Pojďme se tedy podívat, v čem že si čeští autoři mezi sebou konkurují.

První nás můžou napadnou čtenáři. No počkat… čtenář přece za rok zkonzumuje daleko více knih, než kolik dokáže jeden autor vyprodukovat, a valná většina této poptávky je navíc uspokojená nikoliv původní českou tvorbou, ale zahraniční překladovkou, která nás v celkových číslech nekompromisně válcuje. Takže jak přesně si ti čeští autoři konkurují, pokud jde o čtenáře? Je trh tak nasycen českou tvorbou, že už není místo růst? Samozřejmě že ne. My všichni potřebujeme, aby čeští autoři měli dobré prodeje a spokojené čtenáře – čím víc, tím líp, protože to otevírá cesty. Z úspěchů našich kolegů těžíme všichni (stávající autoři i aspirující), protože každá dobrá kniha ukazuje čtenářům, že naše domácí tvorba stojí za pozornost. Často řešíme, že nás trh je malý. On by byl podstatně větší, kdyby nás lidi víc četli. Proč se prát o drobky, co na nám překladovka nechá, když můžeme podíl českých autorů na trhu zvyšovat, čímž bude víc prostoru pro nás všechny?

A co nakladatelství?

Ze stejného důvodu nelze tvrdit, že si čeští autoři konkurují u nakladatelů. Pokud budeme psát kvalitní knihy a lidi je budou číst, nakladatelství, která teď žijí z překladovky a česká tvorba je pro ně na chvostu zájmu, budou vydávat českých knih více.

Co z toho plyne?

Ať na to koukám, jak na to koukám, vychází mi, že rivalita je poněkud neperspektivní, a pokud se dokonce projeví zmíněnou tendencí rádoby konkurenci poškozovat, autor si tím v podstatě sám pod sebou podřezává větev, protože poškozuje českou tvorbu jako takovou. Zdravá podpora je pro nás všechny přínosnější. Ono ostatně napsat kolegovi hejt na knižní databázi z nikoho lepšího autora neudělá, takže by určitě bylo efektivnější věnovat energii místo boji s konkurencí tomu, aby se člověk neustále zlepšoval ve vlastní tvorbě.

Malá poznámka na závěr

Když píšu o podpoře, myslím tím podporu ve smyslu, že třeba dobrou knihu českého kolegy nebo kolegyně doporučím někomu, kdo podobný žánr čte, nebo poradím, když jiný autor řeší situaci, se kterou jsem se sama setkala. V mojí spisovatelské bublině tohle funguje skvěle, konzultujeme různé věci, sdílíme si informace – a je to k nezaplacení, protože v některých situacích člověk prostě občas neví a potřebuje je probrat z někým "z oboru". A samozřejmě si držíme palce, přejeme si úspěch a společně prožíváme i případná zklamání a navzájem se držíme, když věci nejdou, jak bychom si přáli. Ano, tohle má hodnotu a čím víc to tak bude fungovat, tím líp pro nás všechny. Ostatně myslím, že nikdo nechce tvořit v napjaté atmosféře definované závistí a nepřejícností - a každý z nás si může zvolit se tohoto prostě neúčastnit.

Na druhou stranu ale nejsem zastáncem umělého vylepšování hodnocení knihy. To mi nepřijde vůči čtenářům fér a ve svém důsledku je to kontraproduktivní, protože to může vytvářet očekávání, která nebudou naplněna, a akorát to ve čtenářích podpoří nedůvěru vůči další tvorbě a dost možná i v hodnocení českých knih obecně, protože si čtenář vždycky řekne, že tam ty pětihvězdičky nejspíš naházeli přátelé a rodina, když tomu obsah neodpovídá. Ale hodnocení na knižních databázích jsou sama o sobě dost velkým tématem. Třeba někdy příště :-)