Proč velebit svoji betu

Kdesi na počátku své psavčí dráhy jsem si vytvořila naivní předpoklad, že dobrá kniha je výsledkem práce jednoho člověka - autora. No dobře, věděla jsem, že se kolem textu mihne korektor a výsledek hezky zabalí šikovný grafik, ale to je tak všechno. Dnes vím, že málokterý autor dodává nakladateli text, který se dá z fleku publikovat, a na tom, aby byla kniha dobrá, se podílí více lidí, kteří se nemíhají, ale věnují textu spoustu času a péče. Ale ještě před nimi si na textu v ideálním případě smlsne beta.

Dnes tedy pár slov o tom, proč je dobrá beta nedocenitelným pomocníkem.

Ale počkat, možná bych měla zmínit, co (nebo spíš kdo) je beta. Beta, neboli betačtenář je testovací prudící čtenář. Testovací proto, že nastupuje dlouho před skutečnými prudícími čtenáři, a prudící proto, že chválící beta sice zahřeje u srdce, ale text vám nevylepší. Účelem bety je vychytat v rukopisu věci, které tam jakkoliv dělají neplechu, ať už jde o nelogičnosti, faktické chyby, špatně podané informace, hluchá místa v ději, nevhodně zvolené tempo, ploché postavy nebo cokoliv jiného. Záleží čistě na dohodě a fázi, ve které se text nachází. Bet samozřejmě můžete mít i více a každá může klást důraz na něco jiného.

Znamená to, že autor betu mít musí?

Ale kdeže. Jsou autoři, kteří bety nepoužívají. Někteří nemají rádi zásahy zvenčí. Jiným se nedaří najít betu, se kterou by si sedli. Já momentálně využívám bety hlavně na knihy, povídky jim dávám sem tam.

Nicméně zde je pár důvodů, proč se vyplatí dobrou betu najít a patřičně si její práce cenit:

1. Kratší doba zrání textu aneb pár čerstvých bulev, prosím

Většina autorů se shodne na tom, že po napsání potřebují nechat rukopis odležet, než na něm mohou dál pracovat. Proč? Aby získali určitý odstup a mohli se na příběh podívat čerstvýma očima. Je toto vysvětlení podané ve správný čas? Není moc stručné? Pochopí to čtenář? A nebudu z něj dělat blbce, když to prodloužím?

Nejlepší by samozřejmě bylo obsah celého rukopisu zapomenout, abychom ho mohli pořádně zhodnotit, ale komu by se chtělo čekat pár (desítek) let, že ano? A zde právě nastupuje beta, která ty čerstvé oči má a pokud je ochotně na váš text vypoulí, celý proces tím výrazně urychlí. Ona neví, že Franta Žabař je vlastně mimozemšťan převlečený na chirurga, který sbírá lidské mozky, aby si z nich mohl udělat paštiku - takže vám otluče o hlavu, že jednání zmíněného chirurga nedává smysl, nehledě na to, že je za hranicí jakýchkoliv etických norem a z nemocnice by ho prostě vyhodili, než bys řekl šišinka. To je pro vás signál, že nějaké vysvětlení čtenáři nabídnout musíte, byť později zjistí, že je všechno jinak.

2. Likvidace špatných návyků aneb mooooooc pomlček

Beta vás bude upozorňovat na chyby, kterých se dopouštíte opakovaně. Čím častěji se jich dopouštíte, tím výrazněji vás na ně pravděpodobně bude upozorňovat. Zejména v mých starších textech je znát moje tendence nadužívat pomlčky. Možná jste si toho všimli. Moje beta si toho každopádně všimla a po jejích komentářích (děkuji, dotyčný se pozná) mám tiky, kdykoliv se chystám pomlčku napsat. Mimo utrpěného traumatu s dlouhodobými následky to hodnotím jako velmi pozitivní zkušenost. Pomlček už používám méně.

3. Učíme se pokoře aneb vezmi si své geniální dílo a celé ho přepiš

Bojíte se kritiky, takže si říkáte, že betu radši ne? Kritiky se klidně bojte dál, ale betu si vezměte.

Pár let nazpět jsem poslala své nelítostné kritičce prvních pár kapitol nové knihy. Těšila jsem se na poplácání po ramínku. Vrátily se mi s poznámkou, že těch vnitřních monologů je tam moc a už je to nuda. Prošla jsem si fázemi: vyhodím rukopis z okna, vyhodím betu z okna, skočím z okna - a pak jsem si sedla a napsala ty kapitoly znovu s menším množstvím vnitřních monologů. Ano, byla to změna k lepšímu.

Možná budete v průběhu vaší spolupráce betu nenávidět... vlastně ji pravděpodobně budete nenávidět, ale třeba až vychladnete, zjistíte, že měla pravdu. A to je ten moment, kdy můžete svůj text posunout výš. Navíc časem bude i to přijímání kritiky jednodušší.

4. Učíme se obhájit aneb tohle tam být musí?

Na druhou stranu někdy dostanete podnět ke změně, s nímž nesouhlasíte, ani když ho zvážíte s chladnou hlavou. Můžete to s betou prodiskutovat. Anebo poděkovat za názor a udělat si to podle sebe, i to je v pořádku, pokud názor bety nesmetete ze stolu pokaždé. Vy jako autor toho totiž víte vždycky víc. Znáte kontext příběhu a jeho směřování. Proto musí být poslední slovo vaše. Důležité je, abyste věděli, proč tam necháváte svoji verzi navzdory připomínkám. Pokud to nevíte, tak tu úpravu ještě zvažte.

5. Získání jiného pohledu aneb každý myslí jinak

Správné načasování a dávkování informací patří podle mého názoru k hlavním výzvám, s nimiž se autor potýká. Ráda odhaluju tajemství plus mínus v okamžiku, kdy si ho čtenář z poskytnutých indicií odvodí sám. Pokud ho odhalím moc brzo, připravím čtenáře o možnost lámat si hlavu a prožít radost z toho, že na to přišel dřív než protagonista. Pokud moc pozdě, opadne čtenářovo natěšení na moment, kdy se to všechno rozsekne a on zjistí, jestli se trefil. A navíc si bude říkat, že protagonista je tupec, když mu to ještě furt nedošlo.

Jedna z hlavních postav mé fantasy série nezná svůj skutečný původ. Ačkoliv jsem cosi naznačila už v prvním dílu a v druhém napověděla víc, ke skutečnému odhalení dojde až ve třetím. Až tam nastal z mého pohledu ten správný čas. Nicméně redaktorka agentury Mám talent, která mi psala posudek na první díl už po jeho přečtení pojala správné podezření, jak se věci mají, a já se trochu obávala, že po všech těch náznacích už přijde odhalení ve třetím dílu za pět minut dvanáct. Ale pak mi přišly komentáře od bety, ze kterých jasně vyplývalo, že to odhalení bylo moc rychlé. Uvědomila jsem si, že část čtenářů nebude přemýšlet tak jako já, nebo zmíněná redaktorka, a můj způsob odhalení této zásadní informace pro ně tím pádem nebude funkční. Bez této bety by mě to nenapadlo.

Díky betám tedy můžeme zjistit, jak náš příběh působí na různé typy čtenářů, a můžeme ho upravit tak, aby byl dobře stravitelný.

6. Motivace aneb budu mít co číst?

Betě lze poslat kompletní text, nebo dávat průběžně k dispozici jeho části. Obojí má své výhody a nevýhody. Výhodou postupného zasílání je, že můžete pružně reagovat na podněty. Navíc pokud máte problémy s prokrastinací, hladová beta je skvělá motivace. Na druhou stranu vás ale připomínky mohou rušit, nebo můžete mít tendenci poslat další část textu dřív, než jste s ní opravdu hotovi, jen aby se vaše beta měla před spaním do čeho zakousnout (dotyčná se nepochybně právě poznala). Nemluvě o tom, že pokud bude prodleva mezi zaslanými částmi příliš velká, vaše beta zapomene, co četla předtím. V takových případech může být lepší pracovat na rukopisu nerušeně a poslat ho, až je hotový celý.

Děkuji, že mě prudíte

Důvodů, proč si pozvat na pomoc betu, by se jistě našlo víc, ale tohle jsou ty hlavní pro mě. Za své testovací prudící čtenáře jsem vděčná a cením si toho, že obětují svůj čas, aby mi pomohli mé rukopisy vylepšit. Ne vždycky s nimi souhlasím (i když většinou ano), ale pokaždé mě donutí podívat se na text znovu a aspoň na chvíli zpochybnit to, co jsem už považovala za připravené k tesání do kamene. Takže, ó veliké bety, děkuji 😊

PS: Velebit si zaslouží i profesionální grafik, který vám pomůže jen tak doladit obálku ke knížce, protože prostě potřebujete uplatnit své amatérské nadšení a udělat si ji sami.