Strážci Pečeti: 8. kapitola - Thomas Wächter

Thomas Wächter stál v kuchyni u linky, pil černou kávu a četl Vallencinu zprávu, kterou mu napsala toho samého rána. Jejich noční rozhovor přešli oba mlčky, nicméně Wächter zaregistroval, že se Val přece jen chovala poněkud pokorněji než obvykle.

Venku už zase pršelo. Nebe bylo těžké, šedé mraky nacucané vodou vypadaly, že mají zásobu minimálně na celý den. Wächter věděl, že by měl jet do Archivu, ale usoudil, že vzhledem k počasí není kam spěchat. Podíval se na hodiny. Bylo půl desáté. Dragan stále ještě spal, což Wächter považoval za požehnání. Představa Wellse šourajícího se po bytě s kocovinou ho žádným velkým nadšením nenaplňovala. Tiessa byla zpět v Revoně.

Když došel ve zprávě k místu, kde Vallence popisovala nečekaný příchod generála, zamračil se. Text pokračoval Vallenciným pádem a Tiessinou pravděpodobně úspěšnou střelou.

Wächter zvedl oči od zprávy. Mirragh je mrtvý... Byl to zvláštní pocit vědět, že Tiessa díky prapodivné souhře okolností dokázala zabít jednoho z Charlesových generálů. Nezničitelného Mirragha, pomyslel si s úšklebkem. Možná by měl Tiesse nabídnout nějakou patřičnou bonifikaci, pokud se tato skutečnost potvrdí. Ale jak se tam ten zmetek objevil? Pokud byl Dragan umístěný tak, jak měl být, nemohl ho přehlédnout. Vallence unikla těsně...

Prolétl zbytek zprávy, položil hrnek s kávou na linku a šel do obýváku, aby si s ní o tom promluvil. Když vstoupil, zarazil se a zůstal stát. Val ležela na kanapi a spala. Stočená do klubíčka jako kočka, hlavu položenou na polštářku. Překvapilo ho, jak nevinně vypadala. Na zlomek okamžiku v ní zase viděl to dítě, které se kvůli vlastní svéhlavosti dostalo do obrovského průšvihu a potřebovalo jeho pomoc. S náhlým záchvěvem strachu pomyslel na to, co se mohlo v Pevnosti stát. Uvědomil si, že včera v noci neměl takovou starost o listiny jako o ni. Zmateně se zamračil. Věděl, že se jejich vztah změnil za ta léta, co spolu pracovali a žili v jednom bytě. Vallence ho celkem jistě zpočátku nenáviděla a on mohl zešílet z její neustálé potřeby hádat se o malichernostech. Byla tvrdohlavá, nevypočitatelná, náladová a bezohledná. Kočka. Nerespektovala jeho pravidla o nic víc než jakákoliv jiná a trvalo velmi dlouho, než jí mohl začít věřit... a ona jemu. Ale teď se zdálo, že ji proti své vůli začal mít rád, a to ho znepokojovalo.

Vallence se zavrtěla a Wächter jako by se probral z transu. Nával otcovských citů zmizel stejně rychle, jako se objevil. Přešel ke kanapi a položil jí ruku na rameno. Vallence s trhnutím procitla.

"Jdi si ještě lehnout, jestli jsi unavená," navrhl Thomas tiše.

"Hm... Ne, to je jen tím počasím." Vallence si promnula oči a posadila se. Její pohled padl na zprávu ve Wächterově ruce.

"Už jsi to dočetl?"

"Á, ano. Je tam pár věcí, které bych chtěl probrat," začal věcně a sedl si do křesla vedle kanape. V místnosti bylo šero. Prosklená stěna naproti dveřím oddělující obývák od dlouhého balkónu vpouštěla dovnitř jen chabé světlo zvenku.

"Pokud jde o zpáteční cestu, myslím, že by bývalo bylo lepší jet celou dobu přes les - Charles snadno zjistí, že jsi projela vesnicí toho samého dne, co došlo ke krádeži. Ale to už není tak podstatné," dodal rezignovaně, když se Vallence na obličeji objevil potlačovaný úsměv. "V pracovně musel být další vchod. Nikdy jsem ho neviděl, ani jsem o něm neslyšel. Ale nakonec byl jsem v Pevnosti jen párkrát. Jsem rád, že to dopadlo tak, jak to dopadlo. Tiessa má rozhodně body navíc."

"Myslím, že si sama ještě úplně neuvědomuje, co se jí vlastně povedlo," řekla Val s úsměvem. "Jednala automaticky. Byla to skvělá rána."

"Vypadá to tak," přikývl Wächter a znovu přejel očima zprávu. "Ano... to vyšlo dobře." Odmlčel se. "Odvedla jsi výbornou práci."

Vallence se spokojeně protáhla.

"Jsem ráda, že jsem Charlesovi mohla překazit plány. Lukyanos se nedokázal smířit s tím, že Charles ohrožoval jeho rodinu. A takhle by určitě ke zvolení nového nejvyššího krále dojít nemělo."

Wächter pokýval hlavou.

"Budeme muset sepsat oficiální zprávu pro Archiv - kde se nijak nezmíníme o tvém zapojení," dodal vcelku zbytečně. Vallence moc dobře věděla, že porušovali pravidla, když coby agenti Revonského archivu zasahovali do dění v Revoně, místo aby ho jen monitorovali. Bylo jí to jedno. Pro Archiv pracovala, protože neměla jinou možnost. Ale chápala, že Thomas trval na zachování zdání, že vše funguje, jak má. Archiv byl na svá pravidla dost citlivý.

"Víš, že se chystá nové jmenování?" nadhodil Wächter jakoby mimochodem.

"Do Rady?" zeptala se překvapeně Vallence. Pokud věděla, poslední člen Rady Revonského archivu byl jmenován před třiadvaceti lety. "Kdo končí?"

"Porter. Oficiální kandidátka ještě není sestavená, ale myslím, že dva hlavní favoriti jsou jasní."

"Ty a Miras," pousmála se Vallence. Věděla, jak se Wächter s Jacquesem Mirasem nesnáší. Vlastně se nesnášeli všichni navzájem - nejen vedoucí týmů, ale i koordinátoři a agenti. Na její pozici pracoval v Mirasově týmu Adrian Chateaubriand, který byl podle Vallence až příliš ambiciózní na někoho, kdo v životě jako nejnebezpečnější zbraň držel vidličku. Adrian se považoval za diplomata - Val ho považovala za zbabělce. Ne že by nebyl úspěšný - působil v Calethonu jako jeden z Valmerových lidí a přinášel cenné informace. Ale vždycky se držel úzkostlivě stranou a dodržoval všechna pravidla a předpisy. Adrian byl nejspíš jedním z mála lidí, kteří v Revoně neměli osobní zájmy a na celé té komplikované situaci si prostě jen budovali kariéru - pro Archiv ideální agent, pro Vallence alibista.

"Nevím, na čem teď Miras pracuje," pokračoval Wächter, "ale chci mít něco lepšího. To bude na tobě. Ty listiny jsou dobré, ale..."

"Chápu," přerušila ho milosrdně Vallence, když viděla, jak zápasí s potřebou vyjádřit naléhavost situace a současně řádně ocenit její práci za poslední dobu. "Myslím si, že Charles bude iniciovat jednání s náčelníky a starosty teď, když jsou králové zase mimo jeho dosah. Pošlu Dragana, aby zjistil co a jak. Jestli Charles dostane jejich podporu, králové budou docela nahraní."

"Hm," zamyslel se Wächter, "myslel jsem si, že si to bude chtít ještě pojistit - že nebude spoléhat jenom na ty podpisy. Charles málokdy sází jen na jednu kartu. Dobře. Říkala jsi, že pošleš Dragana?"

"Jo. Jeho špehové jsou skvělí. Neznám nikoho, kdo by uměl sehnat informace rychleji. Je to jak revonský internet," pousmála se. Tušila, kam Thomas míří.

"Přemýšlela jsi o tom, o čem jsme se bavili začátkem léta?"

"Přemýšlela a moje odpověď je pořád stejná."

"Hm." Wächter vstal a s rukama sepnutýma za zády zamířil k prosklené stěně, kde se zastavil. Chvíli pozoroval proudy vody na skle. Pak se otočil.

"Val, víš, že tě vždycky nechávám, aby sis o svém týmu rozhodovala sama, ale v tomto případě si nejsem jistý, jestli jsi zcela objektivní. Dragan je sice značným přínosem, to nezpochybňuji, ale jeho vztah k alkoholu je opravdu až příliš vřelý. Je to pro nás nebezpečné."

"Dragan nikdy nezanedbal kvůli pití svoje povinnosti," ohradila se Vallence. "A možná nejsem úplně objektivní, ale pracuju s ním a dala bych za něj ruku do ohně. Chtěl bys radši, abych si sehnala někoho, jako je Ivo Karas? Na Dragana se můžu stoprocentně spolehnout a to je snad nejdůležitější, ne?"

Karas byl další člen Mirasova týmu; slizký jak úhoř a prolhaný až hanba. Vedle takového bezpáteřního zmetka vypadal i Dragan se svou láskou k alkoholu jako světec.

"Rada ho vidí jako potenciální riziko, což znamená, že se jím opravdu stává."

"Mám se zbavit schopného člověka a přítele jenom proto, abys dostal místo v Radě?"

"Ne jenom proto, Val. Dragan tě může jednoho krásného dne dostat do maléru."

"Já to risknu."

Wächter ji několik sekund jen mlčky pozoroval skrz přivřené oči.

"Řekni mu, že si musí vybrat. Jestli ho tu ještě jednou uvidím opilého, tak tvému revonskému internetu vypovím smlouvu a ty si budeš muset najít jiného dodavatele. Jestli se ti to nelíbí, měla bys na něj o to víc apelovat."

Vallence se nadechla, ale když viděla Thomasův výraz, rozhodla se radši už nic nenamítat. Po chvilce ticha řekla: "Jdu si dát sprchu a vrátím se do Revony."

Aniž čekala na Wächterovo požehnání, zvedla se a zamířila do koupelny. Únava ji ještě úplně neopustila, ale bylo zřejmé, že její plánovaná dovolená bude muset ustoupit kariérním plánům jejího vedoucího. Po necelé hodině se vrátila do předsíně, kde se potkala s Draganem.

"Ahoj," zamumlal a nuceně se zazubil. Vallence nasadila naprosto bezstarostný výraz.

"Ahoj, Draku. Zajdu do Asylie. Ty se dej dohromady a zjisti, co můžeš, o Charlesově vyjednávání se starosty a náčelníky. Jo a Wächter říkal, že jestli tě tu ještě jednou uvidí opilého, vyhodí tě." Zamyslela se. "Hm, to bude asi všechno. Uvidíme se u Hanka. Zatím," Naklonila se k němu a dala mu pusu na tvář. Pak otevřela Bránu.

Dragan ji chytil za ruku.

"Já jsem vás předtím slyšel."

Val se zhluboka nadechla.

"V tom případě víš, že jsem se za tebe zaručila. A opravdu potřebuju, abys to dostal pod kontrolu."

Dragan mlčky přikývl.