Nerozumná rozhodnutí

Existuje mnoho způsobů, jimiž si neznámý autor může luxusně ztížit situaci - zvláště pokud hodlá vydávat tištěné knihy přes nakladatelství. Jedním z nich je zahájit svou tvorbu vícedílnou ságou. Diskuse, na které poslední dobou narážím, mě v tom jenom utvrzují (viníci vědí, o kom mluvím :-D). Zatímco vydat e-knihu vyžaduje minimální počáteční investice, tištěná kniha má náklady výrazně vyšší - a s těmi náklady roste riziko pro nakladatele. Co když se kniha nebude prodávat? Co když autor ságu nedokončí? Těch co když... se nabízí celá řada - a u neznámého autora je jich bohužel vždy víc.

Takže autor, který napsat tři díly z pěti a zrovna se rozhodl je nabídnout k vydání klasickému nakladateli, je kde? Radši mi na to neodpovídejte.

Svět, ve kterém se odehrávají Strážci, nabízí velkou spoustu materiálu i pro samostatné knihy - a mnoho z nich si nosím už nějakou dobu v hlavě. Strážci by určitě měli větší šanci, pokud bych už měla vydanou alespoň jednu samostatnou tištěnou knihu - ideálně úspěšnou, že? Inu, není nic jednoduššího, než takovou napsat a nabídnout k vydání! Je tu jen jeden problém - příběh, který Strážci rozehráli, není dokončený. A nebude, dokud nenapíšu poslední stránku pátého dílu. Psaní samostatné knihy pochopitelně znamená odsunout aspoň na chvíli práci na čtvrtém dílu. To mi přijde nefér vůči čtenářům, kterým se příběh zalíbil, a jsou zvědaví, jak se to celé vyvine. Protestuje i ta část mé osobnosti, která si ráda odškrtává věci jako uzavřené. A v neposlední řadě vznášejí námitky Jakub, Vallence, Garian i ostatní, kteří se nemohou dočkat, až se vrátí do akce a zase o kus pohnou se svými životy i s osudy světů.

Ideální by pochopitelně bývalo bylo si tohle všechno rozmyslet už na začátku. Jenže takhle to nefunguje. V začátcích má rozum málokdy místo. Mnohem častěji nás při psaní žene vášeň, inspirace... ano, tímto jim chci veřejně poděkovat, že si vůbec nelámaly hlavu s nějakou marketingovou strategií a dostaly mě do téhle zapeklité situace.

Abych se dobrala nějakého závěru tohoto středečního povzdechu: nelituju, že jsem se nejprve pustila do Strážců. Ten příběh mě fascinoval, bavil a zkrátka chtěl na papír. Mrzí mě ale, že jsem mu ztížila situaci, když jsem dopředu nepřemýšlela o žádné strategii. Z toho důvodu si letos během práce na čtvrtém dílu chci vyhradit prostor i pro napsání jedné samostatné knihy z téhož světa. S největší pravděpodobností to bude Devět kmenů, v nichž se vrátíme do minulosti - do doby, kdy mezi sebou vlkodlačí kmeny válčily o území a čekaly na návrat vůdce, který je má sjednotit. Rozsah bude výrazně menší, než na jaký jste u mě zvyklí, takže přípravu čtvrtého dílu pozdrží jen trochu a snad pomůže Strážcům strčit nohu do dveří. Držte mi palce!