O výhře ve Hvězdě inkoustu

Včera proběhlo vyhlášení Hvězdy inkoustu 2019, takže konečně můžu říct nahlas, že můj rukopis Světla nad močálem, si vybojoval první místo. Z komentářů poroty je zřejmé, že to skutečně boj byl a texty, které skončily na druhém a třetím místě, byly velmi dobré. O to víc si vítězství cením.

Když jsem se v loňském roce rozhodla zkusit literární soutěže, vybírala jsem primárně ty, kde byla šance na zpětnou vazbu nebo na umístění ve sborníku. Ideálně obojí. Po letech psaní Správců světů a jejich vydávání pro úzkou skupinu čtenářů jsem cítila, že se potřebuju posunout někam dál a začít se věnovat i jiným textům. Navíc pokud jsem chtěla svoji spisovatelskou dráhu někdy dostat na profesionálnější úroveň, potřebovala jsem si navázat kontakty s nakladatelstvími a dostat se víc do celého toho procesu tvorby knih, který zdaleka není jen o autorovi. Také jsem doufala, že oslovím nové čtenáře, protože bez nich je spisovatelská práce jen poloviční radost. Alespoň pro mě. Cílem tedy bylo dostat se do sborníků a pokud ne, zjistit, kde jsou moje rezervy.

Zkusila jsem tedy čtyři povídkové soutěže a jako perličku na závěr Hvězdu inkoustu. Když jsem totiž viděla téma (slovanská mytologie), říkala jsem si, že to je snad osud a že jestli mám tuhle soutěž někdy zkusit, tak právě teď. Námět a hlavní body příběhu jsem nosila v hlavě pár měsíců, ale k vlastnímu psaní jsem se dostala až v září. Na knize jsem tedy pracovala během největšího návalu objednávek na portréty. Nebylo to úplně šťastné načasování, nicméně celý loňský rok byl tak hektický, že jindy to zkrátka nešlo. Příběh o holce, kterou svět zklamal natolik, že spáchala sebevraždu, jsem původně psala ve třetí osobě. Brzy se ale ukázalo, že některé zpovědi jsou tak osobní, že první osoba bude fungovat lépe. Vrhla jsem se tedy společně s Lenou do neznámých vod - zatímco ona je novorozená bludička objevující zákonitosti nového světa, já jsem objevovala specifika psaní v první osobě. Rukopis jsem nakonec stihla včas odevzdat a byť nezbyl prostor pro to, nechat ho uležet a projít čerstvýma očima, věřím, že během redakčních prací se nedostatky vychytají (doufám, že já i redaktor je přežijeme bez psychické újmy :-D).

O příběhu zatím víc prozrazovat nebudu, snad jen že je spíš pro holky a že mimo bludiček se tam objeví i další bytosti slovanské mytologie - některé známé, některé už méně.

V příštích měsících mě čeká spousta práce na rukopisu, aby byla kniha připravená k vydání před Světem knihy 2021, kde proběhne křest. A ano, už se nemůžu dočkat, až ji budu fyzicky držet v ruce. Nicméně stále platí, že bych během tohoto roku ráda dokončila i čtvrtý díl Správců světů. Ačkoliv je to samonákladová série, které bohužel nejsem schopná dopřát profi redakci nebo tištěnou verzi, přece jen bych nechtěla, aby se z ní stal chudý příbuzný. Pořád ten příběh a jeho postavy miluju a hodlám ho dotáhnout do konce se vší péčí, kterou mu dokážu dát.

To je prozatím vše, jdu si ještě chvilku vychutnávat ten pocit radosti, že jsem se i já konečně dočkala a sen, který si opečovávám od dětství, se začíná plnit. Moc si téhle šance vážím. Až se ponořím do redakční práce, budu nejspíš chvílemi litovat, že jsem se vůbec kdy naučila číst a psát. Ale i to k tomu patří a já si hodlám ty depresivní stavy užít se vším všudy :-D