Psavec a jak se o něj starat

Někdy je zbystříte hned pro jejich výstřednost, jindy si jich nevšimnete, dokud oni sami nechtějí. Většině z nich další aspekty jejich osobnosti umožňují proplouvat společností a působit poměrně normálně. Řeč je o psavcích - zvláštních tvorech vyznačujících se potřebou sypat na fyzický či elektronický papír písmenka.

Pokud máte psavce mezi svými blízkými, či dokonce s jedním bydlíte, dříve či později narazíte na určitá specifika, která mohou soužití komplikovat. Proto zde shrnuji obecné vlastnosti psavce a nabízím soubor doporučení pro péči o něj.

Základní charakteristika

Psavec je živočich, někdy ovšem působí spíše jako nerost. Děje s tak ve chvílích hlubokého zamyšlení doprovázeného celkovou strnulostí, zpomalením tělesných funkcí a výrazem podněcujícím pochybnosti o mentální způsobilosti svého nositele. Tyto momenty nízké kinetické energie jsou však v dlouhodobém horizontu kompenzovány epizodami zrychlení, během nichž se psavec jako kometa prožene kolem, oslní vás a v návalu inspirace kolem sebe chrlí neotřelé fráze, srdceryvné verše, hlubokomyslné úvahy, důvtipné dialogy a kvanta textu z něj odpadávají jako hrsti hvězdného prachu. Pokud vám to dělá starosti, vězte, že všemožné výkyvy a kontrasty jsou u psavce zcela běžné; respektive v jeho případě ani nejde o výkyvy jako spíš o běžný stav.

Pro zjednodušení můžeme u psavce rozlišovat následující čtyři fáze: akumulační, kreativní, destruktivní a vegetativní. V akumulační fázi psavec sbírá podněty - ať už aktivně či pasivně. Nasává je jako houba ze svého okolí a nebývá s ním rozumná řeč. V kreativní fázi pak oplývá vlastními nápady, text mu roste pod rukama, nezřídka žije svým příběhem a není s ním rozumná řeč. Destruktivní fáze je taková, v níž psavec až už plánovaně či nikoliv kusy svého textu maže, škrtá či pálí a vykřikuje při tom slova, za něž by se za slunečného dne červenal až na zadnici. V této fázi je celkově lepší jít psavci z cesty, protože s ním není rozumná řeč. Po těchto třech fázích pak přichází období vegetativní. Psavec je uvolněný a naplňuje ho pocit uspokojení z dobře vykonané práce. Teď si konečně můžete jeho společnosti bez obav užívat, jen dejte pozor, aby se mu nedostalo do ruky nic, co připomíná psací potřeby.

Pokud se naučíte včas identifikovat fázi, v níž se váš psavec právě nachází, můžete předejít mnoha nedorozuměním!

Sociální interakce

Někteří psavci působí velmi uzavřeně až misantropicky. Dokáží si celé hodiny - a někdy dokonce i dny - nevšímat svého okolí a jen zadumaně bloumat. V takovém případě se pokuste na psavce nemluvit a nic po něm nechtít. Na libovolné vyrušení může reagovat se zuřivostí bachyně chránící mladé. Pokud přece jen po nějaké interakci zatoužíte, začněte s nadšenou zvědavostí loudit informace o novém díle, na němž psavec pracuje. Pokud vás tedy neodradí riziko dlouhého monologu, z něhož se jen tak nevyvlíknete. Odpoví-li vám psavec zavrčením, dejte si poradit, a vykliďte minové pole.

Na druhou stranu můžete narazit na psavce, kteří překypují potřebou sdílení a budou vás i bez vašeho přičinění ustavičně bombardovat matoucími útržky informací a nejroztodivnějšími dotazy, nad nimiž rozum nezůstane stát, ale rovnou zalehne a bude hrát mrtvého. Neopovažujte se ale psavci ani naznačovat, že by vás jeho mluvení nebo poněkud omezený výběr témat k hovorům (týkající se zpravidla náplně nejnovějšího textu) nějak obtěžoval, nechcete-li riskovat, že se v jeho příští knize stanete další obětí sériového vraha, nebo padouchem, jemuž bude v závěru příběhu amputována hlava.

Mnoho psavců pak osciluje mezi oběma výše uvedenými typy. Opět se tím nenechte zmást a berte to pozitivně - psavec vás naučí flexibilitě!

Strava

Psavec potřebuje dostatek kvalitní stravy duševní i fyzické. Valná většina psavců jsou též knihomolové; četba knih tedy až na raritní výjimky tvoří základnu jeho duševní potravinové pyramidy. Nepohrdne však ani jinými druhy umění.

Máte-li psavce doma, můžete si všimnout, že příjem pevné potravy má kolísavý charakter, a to zejména v kreativní fázi. Ovšem zatímco někteří psavci v kreativní fázi sežerou, co jim pod ruku přijde, jiní preferují půst. Pokud váš psavec v době tvoření nevyžaduje živiny, zajistěte mu alespoň dostatečný příjem tekutin - s obsahem alkoholu dle osobní preference. Mějte však na paměti, že kalorie spotřebované duševní činností je třeba někde dohnat. Starejte se hezky o svého psavce - dlouho vám vydrží!

Na co při péči nezapomenout:

• Psavec potřebuje pravidelné venčení. Nejenže oku lahodící přírodní či městské scenérie mohou podnítit jeho tvořivost, ale čerstvý vzduch a pohyb jsou nezbytné pro okysličování mozku. Nenechte tedy svého psavce sedět zavřeného v zatuchlé místnosti a pravidelně ho venčete - chráníte tak jeho zdraví!
• Pozor na dostatek spánku! Psavci mají sklony pracovat tajně po nocích, když normální lidé spí. Může jim pak hrozit spánková deprivace, která u většiny psavčí populace způsobuje vážné následky v podobě vadné textové produkce.
• Psavci občas v návalu pracovního nadšení zapomínají na osobní hygienu. Pokud váš psavec zapáchá, odveďte ho do koupelny. Pokud protestuje, nabídněte, že mu současně budete předčítat.

Rozmnožování

Navzdory zvláštním a s životem mnohdy téměř neslučitelným zvykům není psavec ohroženým druhem. Mnohdy se jako kukačka objevuje i v rodinách nepsavčích, a příležitostně dokonce i neknihomolských, i když u knihomolů hnízdí často a rád z důvodu snadné dostupnosti jeho oblíbené potravy. Není zcela jasné, jakým způsobem se psavci rozmnožují. Existuje podezření, že to bude literárními sporami, které kolem sebe během spisovatelsky produktivního života šíří.