Rekonstrukce Strážců Pečeti
Strážci Pečeti jsou moje srdcovka. Jejich první verzi jsem napsala ve čtrnácti letech a začala nabízet nakladatelstvím. Protože nejsem troškař, jako první jsem oslovila Albatros. Překvapivě mi nepřišla žádná odpověď (ehm). Poté jsem zkusila malé fantasy nakladatelství, které se mi k mé velké radosti ozvalo. Sešla jsem s majitelem a získala na text první objektivní zpětnou vazbu. Verdikt byl ten, že kniha je fajn, ale má jeden zásadní háček - hlavní hrdina je příliš mladý (ano, Jakubovi bylo v první verzi něco kolem deseti; příběh se jmenoval Jakub a Klepadlo a dal by se s klidem nazvat pohádkou). Nakladatel mi tehdy navrhl, abych knihu přepracovala. Já jsem na to nebyla připravená.
Strážci Pečeti šli tedy k ledu a mrazili se celkem dlouho. Jejich příběh mi ale stále ležel v hlavě a jak jsem rostla (fyzicky i duševně), rostl se mnou. Nakonec jsem se k němu přece jen vrátila, protože mi zkrátka nedal spát. Po mnoha a mnoha letech (po tolika, že to snad ani radši nebudu upřesňovat), jsem udělala velkou revizi, která by se dala přirovnat k reinkarnaci. Původní text jsem totálně pohřbila a zrodilo se cosi nového - příběh o dospělém Jakubovi, jemuž se jednoho dne v pokoji objeví Brána do jiného světa.
Po dokončení této nové verze jsem se rozhodla pro publikování e-knihy přes nakladatelství E-knihy jedou. Příběh, který jsem nosila v hlavě byl ovšem mnohem rozsáhlejší a Strážci do něj tvořili pouze úvod. Vrhla jsem se na pokračování, a tak spatřil světlo elektronického světa Chrám Oka osudu a později Maraveův klíč. Před sebou mám ještě další dva díly, aby sága byla kompletní.
Ovšem ačkoliv je elektronická kniha fajn... no ano, je to klišé, ale já to stejně napíšu: prostě nevoní. A tak se znovu (téměř pět let po vydání Strážců) ocitám ve fázi revizí, protože mi stále vrtá hlavou, jestli by nestálo za to zkusit oslovit i klasické nakladatelství. Otevřeně přiznávám, že u oprav trochu trpím. Nejen že mi v hlavě bublají hromady podnětů pro čtvrtý díl a já se tak těším, až se do něj budu moct naplno ponořit, ale také opouštím svou naivní představu, že u Strážců sem tam doladím slovíčko - ladím hodně slovíček, celé věty, odstavce... Dějově neměním nic, tam jsem spokojená, ovšem stylistika? Uf. No ano, aspoň to znamená, že jsem za těch pět let snad někam pokročila.
Až s touto druhou revizí skončím, začnu rukopis nabízet klasickým nakladatelstvím a uvidíme, jestli se podaří dát Strážcům papírový kabát. Já věřím, že si to zaslouží, ale já nejsem objektivní - jak píšu v úvodu - Strážci Pečeti jsou moje srdcovka.
