Dýchánek u Bartoloměje Barbaduma by klidně mohl pokračovat ještě mnoho hodin. Když všichni vypili čokoládu a snědli sušenky, Bartoloměj sklidil ze stolu a pustil do domku svou hlídací myš (Matějovi při tomto sousloví spadla brada), která je všechny zvědavě očenichala, než se natáhla pod stolem u Bartolomějových nohou. Skřítek se jich pak vyptával...
"Pojďte dál a zavřete dveře! Posaďte se!" vyzval je Barbadum rozverně, vysypal sušenky z tácu do velké dřevěné mísy na stole, odnesl tác do kuchyňky, která stála opodál, sundal si zástěru, pověsil ji na věšák na stěně a rozešel se k nim s napřaženou rukou. "Ještě jsme se oficiálně neseznámili!"
Ze skříně se ozvalo zvláštní klikání, jako by se za dvířky otáčelo několik ozubených koleček, a pak najednou cvak a dvířka se odemkla. Matěj je otevřel a Ála, Štěpán a dokonce i Ema se k němu semkli blíž, aby viděli dovnitř. Místo do skříně ale hleděli do nízké chodby bez oken osvícené závěsnými lampičkami, které visely z klenutého...
Matěj se naklonil blíž a v duchu četl:
"Barbadum má velký nos, a navíc chodí skoro bos," zaveršovala vítězoslavně Ála a hrdě pohodila hlavou, až se její dlouhé černé vlasy zavlnily.
"Co kdybychom na něj připravili nějakou past...."
Matěj by nikdy neřekl, jak těžké je s někým nemluvit. Zvláště, když je ten někdo členem party. Původně byl odhodlaný s Emou nepromluvit ani slovo, dokud se neukáže, že měl pravdu a ona se mýlila - i kdyby to mělo trvat až do konce jeho života. Ale po dvou dnech jeho odhodlání značně opadlo. Za prvé jemu samotnému začalo připadat...
Od chvíle, co Štěpán přiznal, že skřítka taky vidí, a Ála mu navíc skutečně přestala říkat Špenáte, získala jejich skupinka dalšího plnohodnotného člena. Štěpán teď s nimi chodil každý den na oběd, a co bylo ještě lepší - seděl s Matějem v lavici na všech hodinách kromě matematiky, kde měli stále zasedací pořádek daný od paní učitelky Vaňkové.
Zbytek týdne proběhl v klidu. Při hodinách matematiky se už nic zajímavého neodehrálo, až na to, že jim paní učitelka Vaňková rozdala opravené opakovací písemky z první hodiny a Matěj ke svému nezměrnému úžasu zjistil, že dostal dvě mínus. Ema, která měla známku přesně o stupeň lepší, a přesto vypadala nespokojeně, nedokázala jeho radost pochopit,...
Druhý den šel Matěj do školy v podstatně lepší náladě. Za prvé už nemusel jít v doprovodu svého zákonného zástupce (tedy mámy), a za druhé už aspoň věděl, že tam nebude tak docela sám. Potíž ale byla v tom, že holky byly dvě, takže na všech ostatních hodinách kromě matematiky seděly v lavici spolu. Matěj sice teď obsazoval lavice hned...
